Jeden papír se dá nahoru, druhý do zásobníku a zmáčkne se tlačítko. Chvilka napětí a už nám přesná kopie našeho dokumentu vklouzne do ruky. Jak jednoduché.
Řeč je o kopírce.
· Dnes naprosto běžná věc, bez které už se neobejdeme. Nejen v kancelářích.
· V dnešní době, kdy je potřeba stále někam posílat kopie, nebo si je ukládat k pozdějšímu možnému upotřebení, už není čas se zdržovat s opisováním.
· A právě to přimělo jednoho studenta, aby se nad tímto problémem zamyslil.

Chester Carlson, který pracoval jako analyzátor patentových návrhů, v oblasti elektroniky, se jednoho dne rozhodl, že už to tak dál nejde.
o Při kompletaci dokumentů, pro patentový úřad, trávil neskutečné množství času přepisováním a zhotovováním nákresů a potřebných dokumentů.
o Bylo zapotřebí mnoho kopií jednotlivých dokumentů.
o Pokud by si nechal kopie pořídit ofocením, přišlo by ho to na dost peněz.
o Chtělo to nějakou dobrou myšlenku.
Nakonec na to přišel a nechal si, roku 1942, svůj nápad patentovat.

Nápad za milióny

Principem kopírky je přenos suchého prášku toneru.
· Na základě dat, které se získají z kopírované předlohy nebo jiného zdroje (například počítače), je modulován laserový paprsek.
· Papír, na který se bude kopie tisknout, je přijat do tiskové jednotky a kladně nabit.
· Toner se přenese na papír, pomocí přenosového válce.
· Teplo tavící jednotky zafixuje toner na papír.
– Z toho důvodu je listina, vycházející z tiskárny, zahřátá.

Nápad skvělý, realizace trochu vázla. Chester Carlson nemohl dlouho najít žádného výrobce, který by se výroby kopírky ujal. Po osmi letech měl konečně štěstí. Jeho trpělivost byla obdivuhodná. Realizace se ujala firma Haloid company. Tiskárny šly na dračku. Zanedlouho Carlson prodal vlastnická práva. Získal tolik, že mohl několik miliónů věnovat na charitu.